27. KOUNOVSKÉ ŘADY
Dosud neznámé čtyři vlastnosti statické elektřiny, které byly v průběhu empirického výzkumu prokázány a ověřeny mnoha experimenty, vysvětlují seskupení hornin nejen v kounovských řadách, ale také v mnoha jiných případech. Uměle navršené kopce byly v době megalitů budovány po celé Zemi, jen na americkém kontinentě se jejich počet odhaduje na sto tisíc. Známou skutečnost, že tření dvou různorodých hmot produkuje statickou elektřinu, dosud nikdo neaplikoval na vodní toky (podzemní prameny, potoky, řeky, mořské proudy), kde molekuly vody třením o horninu vytvářejí náboj statické elektřiny. Náboj vodního toku, stejně jako náboje jiné hmoty, produkuje tři vodivé energetické složky (aura,zóny, interzóny), které pronikají veškerou hmotou a vytvářejí po celé Zemi trojrozměrný vodivý rastr . Umístíme-li do energetické složky vodního toku libovolnou hmotu (v našem případě horninu nebo zeminu), s menší hodnotou náboje, dojde samovolně mezi oběma hmotami k přesunu energie až do vyrovnání jejich energetických potenciálů.
Náboj kounovského pahorku neměl pravděpodobně požadovanou hodnotu a bylo zapotřebí jej zvětšit. To bylo možné provést dvěma způsoby, navršením další horniny, nebo pomocí přídavných nábojů. Budovatelé pahorku se rozhodli pro přídavné náboje, pravděpodobně tím sledovali úpravu chemického složení náboje pahorku.
Jednotlivé kameny v řadě měly rozestupy mezi sebou stanoveny tak, aby se jejich aury překrývaly. To splňovalo podmínku pro vytvoření společného náboje, který přejímal energii z trojrozměrného vodivého rastru do doby, kdy jeho náboj převýšil energetickou hodnotu pahorku. Následovně menší náboj pahorku začal přejímat energii náboje z řady hornin. Počet horninových řad byl dán požadavkem stavitelů na energetickou hodnotu pahorku, každou další řadou se jeho energie zvyšovala. V průběhu vyrovnání energetických potenciálů dochází mezi náboji současně k přesunu chemických vlastností. Kombinacemi hornin různého chemického složení lze upravit chemické vlastnosti společného náboje.
Z podkládání jednotlivých kamenů v řadách malými kameny, lze odvodit, že místo situování pahorku bylo"energeticky hladové", malé kameny zmenšovaly kontaktní plochu s podložím a omezovaly tím přechod energie z náboje řady kamenů do Země. Velká plocha řad umožňovala odebírat energii z velké plochy energetického rastru. Jde o ojedinělý a obdivuhodný způsob, jak vyřešit doplnění energie stávajícímu náboji.
Z hlediska naší civilizace je technická úroveň dávných kultur nepochopitelná, ale pouze dokud si neuvědomíme, že nám v minulém století v oblasti statické elektřiny cosi zásadního uniklo. Menhiry, dolmeny, viklany, kromlechy a další podobné malé stavby, byly využívány pro ozdravné účely. K jakému využití byly pracným způsobem vybudovány velké megalitické stavby s energetickou regulací jako např. Teotihuacán, San Lorenzo, pyramida Akapana a mnohé další, zůstává nadále tajemstvím.
Uvedené vlastnosti statické elektřiny vysvětlují mnohé nejen v historii, ale také napovídají, že další neznámé vlastnosti statické elektřiny na své objevení teprve čekají.
Miroslav Provod
www.miroslavprovod.com
Další stránky :
28.Miskové prohlubně megalitů >>
| 29.Náboj vodních toků >>