Dospěl jsem k závěru, že hmota vztyčená z povrchu zemského získává energii podle známého fyzikálního jevu „sání hrotem“, který objevil anglický fyzik Michael Faraday v roce 1824. Je lhostejné zda je to menhir, dolmen, kromlech, hliněný val, zikkurat, pyramida, obelisk, sloup, věž nebo další podobné stavby. Všechny získávají energii z energetického rastru podle fyzikálního jevu – sání hrotem. Energetický rastr ale není jediným zdrojem energie, dalším zdrojem mohou být rudná ložiska vytvářející v interakci s okolní horninou místní energetické přepětí, nebo také křížení energetických zón i vzdálených zdrojů. Některá taková místa je snadné nalézt, obyčejně je na nich postavena osamělá megalitická nebo sakrální stavba.

Velkými energetickými zdroji jsou vodní toky, zejména v horních částech, kde se voda pohybuje rychleji. Oproti přímým tokům se větší koncentrace energie vyskytuje v meandrech a ve vnitřních ohybech toků, která je způsobena zahuštěnými energetickými složkami vlivem ohybu. Mnoho hinduistických chrámů stojí na sangamu, soutoku dvou řek, které je obzvláště energetickým místem. Historická stavba umístěna v ohybu řeky je zpravidla situována na jeho vnitřní straně.

Hmota stavby může získávat energii současně z více zdrojů. Nebylo-li v místě stavby rudné ložisko, zabudovali do stavby kov nebo minerály. V zikkuratech to byla zlatá socha božstva, v pyramidách kov v jejich hrotu, v antických i jiných svatyních pozlacené sochy apod. Neposkytoval-li vodní zdroj dostatek energie, stavitelé klášterů zabudovali do stavby potrubí, ve kterém protékající voda doplnila chybějící energii.

Akumulovaná energie vytváří ve hmotě stavby samostatný zdroj a jeho energetické složky kopírují tvar stavby. V některých jejích částech lze různým tvarováním hmoty stavby ještě energetické přepětí zvětšit. Kruhové půdorysy, oblouky, klenby a kopule fungují na stejném principu jako ohyb vodního toku – na vnitřní straně zahuštěné zóny vytvářejí větší přepětí. Energetický efekt oblého tvarování hmoty využívali již stavitelé prehistorických svatyň na ostrově Malta – půdorys svatyně i její vnitřní místnosti byly oblé.

Kruhových staveb od pouhého příkopu až po Stonehenge je velké množství, mělo-li energetické místo dostatečné přepětí, stačilo ohraničit energetický prostor příkopem. Bylo-li zapotřebí energii místa doplnit, navršili stavitelé v jeho energetickém prostoru hmotu, jejíž tvary umožňují energetickou regulaci. Kruhové půdorysy stejně jako ohyby vodních toků mají větší hustotu zón a tím vytvářejí oproti půdorysům čtvercovým a obdélníkovým větší koncentrace energie. Na antických, středověkých i pozdějších sakrálních stavbách je patrné využívání energetických zdrojů jako situování do energetického místa, množství hrotů, i oblé tvary stavebních konstrukcí.

Důležitým kvalitativním znakem v energii staveb je kombinace hornin. Mnohé publikace uvádějí, že část hornin pro historickou stavbu byla transportována ze značné vzdálenosti, i když jiné horniny bylo v místě stavby dostatek. Na webových stránkách publikuji několik grafů různých hmot a jejich kombinací, kde je patrné rozmístění jejich energetických zón a interzón. Nazval jsem to „čárovým kódem hmoty“. Stejných grafů na různé hmoty a jejich možné kombinace jsem v průběhu výzkumu vytvořil velké množství a získal jsem poznatek, že se jejich čárové kódy ve všech případech od sebe liší. Dále jsem se tím nezabýval. Získat potřebné informace tímto způsobem je obtížné, nejde jen o druhy hmot, ale i o jejich poměry hmotnosti. Počet kombinací tak přechází do astronomických čísel.

Ne všechny civilizace si mohly dovolit stavět zikkuraty nebo pyramidy, některým kulturám musely postačit menhiry, dolmeny, kromlechy, nebo hliněné valy. Všechny stavby fungovaly na stejné podstatě, stavby s větším objemem hmoty vykazovaly větší energetický zisk. Z budování velkého množství těchto staveb vyplývají ale další otázky. Pravděpodobně někde v historii zůstalo skryto tajemství jak lidé mezi kontinenty komunikovali, jakým způsobem překonávali jazykové bariéry a kdo to vše koordinoval. Záhadou také zůstává jakou technologií lidé přemísťovali statunové monolity přes přírodní překážky na velké vzdálenosti nebo jak využívali energie velkých staveb.

Budování energetických staveb nikdy neustalo, prochází antikou a středověkem až po naší dobu. Je neuvěřitelné, že mohutná přírodní energie zůstala pozornosti vědy skryta přestože se nachází všude kolem nás a všechny organismy ji využívají.

Návštěvníci svatyň netušili, že situování sakrální stavby a její konstrukce s pečlivě vyváženou energetickou hladinou pozitivně ovlivňuje napětí na buňkách jejich těla To vytvřelo pocit uvolnění a pohody s domněnkou, že příznivá atmosféra je vyvolána vyšší mocí prostřednictvím duchovních vůdců. Nadměrná koncentrace kosmické energie může ale také ovlivnit lidské tělo negativně. Dokazuje to statistika rakovinových domů onkologa Oldřicha Juryšky, kterou uvádím na jiném místě. Lze tedy předpokládat, že od výzkumu regulace kapacity buněčných membrán můžeme očekávat nové závažné poznatky.

Úvahy o tom, že dávné kultury mohly být něčím dokonalejší odmítáme možná neprávem. Lépe to pochopíme když se vrátíme o 6 000 roků zpět do Sumeru, kde se náhle objevila vyspělá civilizace, téměř srovnatelná s civilizací antiky. Není-li zaznamenán její vývoj, museli Sumerové civilizační informace od někoho získat. Nemohu spekulovat o tom, kdo Sumerům informace předal, ale myslím, že v této části historie začali lidé pro nás neznámou energii využívat. Nasvědčují tomu zikkuraty, vyznačující se všemi charakteristickými znaky pro akumulaci statické elektřiny. Opakuje se to v pyramidách, megalitech i v jiných konstrukcích.

Pokud to někomu připadá neuvěřitelné, doporučuji opakovat experiment, který uvádím výše. Pokus prokazuje, že prostřednictvím energetického rastru, virgule a Morse abecedy lze odesílat a přijímat zprávy. Přestože dosud není známa fyzikální podstata energie, symbióza dvou imaginárních pojmů – virgule a energetického rastru – z nich učinila v průběhu komunikačního experimentu dva faktory, které již nelze zpochybnit.

Další stránky:
17.Pyramidy >> | 18.Tažná lana >> | 19.Kosmická energie versus aura >>

© Miroslav Provod 2003-2011   Miroslav Provod 102 00 Praha - Šterboholy, Slibná 3  CZECH REPUBLIC centrum11@volny.cz