17. PYRAMIDY
Jednou z mnoha záhad egyptských pyramid je jejich situování do vzdálenosti asi 1 500 metrů od zátopové hranice řeky Nilu. Vyplývají z toho otázky: proč stavitelé nedoporučili místo pro stavbu blíže k vodnímu toku, zjednodušil by se tím transport kamenných kvádrů, a proč odstup činí právě 1 500 metrů? Odpověď na obě otázky věda nezná, ta se nachází v energii hmoty a zní: „Pyramidové komplexy nebyly pouze stavbami rituálními, ale také energetickými. Stavitelé respektovali zákonitosti energetických složek a ohybů vodních toků pro přechod energie do horniny“. Chápu, že v jedné větě je příliš mnoho neznámých a těžko pochopitelných informací, pokusím se proto odpovědět jinak. V závěru roku 2004 celý svět sledoval podmořské zemětřesení v jihovýchodní Asii a ničivou sílu vodních vln tsunami. V průběhu hodnocení následků přírodní pohromy jsme byli informováni, že v postižených oblastech nezahynulo ani jediné zvíře. Ochočení sloni v Laosu několik desítek minut před příchodem ničivých vodních vln se znepokojili a dali se na útěk směrem do vnitrozemí. Věda nezná zdůvodnění, jak zvířata získala ve značném předstihu informace o nebezpečí, když lidé o něm neměli ani tušení.
I v tomto případě se odpověď nachází mimo lidské poznání a zní: „Byly to energetické zóny obrovské vodní masy, které v jediném okamžiku pokryly celou oblast a pohybovaly se rychlostí vodních vln v jejich směru“. Z ochranných reakcí zvířat vyplývá, že mají pravděpodobně ve svém těle receptory reagující na energetické složky. Zřejmě se to projevilo u nich jako bolestivá masáž v krátkých intervalech. Nepříjemný pocit probíhal jejich tělem ve směru vodních vln, a to je orientovalo na směr úniku. K této úvaze mne inspiroval příběh člověka, u kterého receptory po otravě olovem přestaly reagovat na teplo a reagovaly pouze na energetické složky. Domnívám se, že v neznámých receptorech zvířecích těl se mohou skrývat odpovědi i na jiná tajemství přírody jako např. orientace při dálkových přesunech ptáků nebo úhořů, ztráta orientace velryb apod.
Stejným způsobem jako pro pyramidové komplexy, byl také prováděn výběr staveniště pro komplexy mastab (ohrada – mastaba). Vzdálenost mezi ohradou a mastabou je rovněž 1 500 metrů, a vytváří pyramidovému komplexu paralelu (údolní chrám, vzestupná cesta, pyramida). Ohrady budované ze sušených cihel, v některých případech vysoké až 11 metrů, nebyly dosud zdůvodněny z hlediska využití. Ohrada situovaná do energetického prostoru řeky Nilu, zvětšuje ve své hmotě energetickou hodnotu. Další navršení energie uvnitř stavby je způsobeno křížením energetických zón v obdélníkovém půdorysu. Niky na ohradách označované jako okrasné prvky, mají také energetickou funkci. Zvětšují jejich plochu, a tím se prodlužují a příznivě tvarují energetické zóny. Údolní chrámy i ohrady fungovaly jako všechny sakrální stavby – doplňovaly svým návštěvníkům tělesnou energii. S podobnými stavbami se můžeme setkat v mnohem pozdější době u Keltů, kteří obvodové zdivo nahradili hliněnými valy.
Záhadou zůstává energetická zóna ve vzdálenosti 1 500 metrů od řeky Nilu, do které byly situovány mastaby a pyramidy. Odhaduji, že podobných zón je od pyramidy k řece Nilu více. Zóny jsou mezi sebou energeticky interaktivní a tím přichází v úvahu mnoho eventualit. Z energetického zmapování plochy mezi pyramidou a řekou by mohla vyplynout nápověda, to je ale práce pro celý štáb specialistů.
Každá nová myšlenka o neznámé energii v souvislosti s dávnými kulturami vyvolává v odborných kruzích pochybnosti a představu, že novou energii by mohla objevit pouze technicky vyspělá civilizace. Prchající stádo slonů před agresivními zónami přírodní katastrofy ale dokazuje, že kosmickou energii lze využívat i bez civilizačních znalostí dvacátého století. Jsou to pouze nepoznané přírodní zákony a reakce neznámých receptorů, které lze nalézt empiricky.
Domnívám se, že v historii používali lidé k identifikaci energetických složek citlivost jedinců, kteří svými receptory vnímali množství energie stejně jako zvířata. Virguli pro tento účel nelze použít, ta spolehlivě označí místo kde se energetické složky nacházejí, ale nereaguje na množství energie. Po bezvýsledné snaze nalézt měřící přístroj na energetické složky, jsem dospěl k závěru, že by mohl vyplynout z úspěšného výzkumu receptorů.
Další stránky:
18.Tažná lana >>
| 19.Kosmická energie versus aura >>
| 20.Virgule 2 >>